Rekonstruované industriální objekty zasazují umění do nových kontextů

Nově zrekonstruované prostory bývalého pivovaru v Českém Krumlově.

V souvislosti s vývojem společnosti a okolního světa se často proměňují i kontexty, ve kterých se můžeme setkávat s uměním. Tento přístup nejen že dává nový život starým továrnám, skladům či dokonce pivovarům, ale současně mění způsob, jakým veřejnost interaguje s uměním. Vděčit za to můžeme soukromým sběratelům.

Londýnská Tate Modern je asi nejznámější ukázkou proměny bývalé továrny na galerii prezentující prvotřídní světové umění. Architekti Herzog & de Meuron stojí i za dalšími podobnými projekty v New Yorku. Spojuje je citlivé zachování industriálního charakteru budovy a současně vytvoření nového kontextu pro prezentaci a interpretaci umělecké tvorby. Přesunutí umění z tradičních galerií do průmyslových budov nebo veřejných prostor mění dynamiku interakce mezi divákem a dílem. Současně se galerijní prostory rozšiřují i na společenská centra, kde najdou vyžití nejen milovníci umění, ale i historie či gastronomie. Podobný přístup je běžný i v řadě dalších zemí. A v poslední době se stále častěji prosazuje i v Česku.

Nalezneme zde řadu nově vytvořených objektů, kterým jejich majitelé a provozovatelé vdechli nový život, a které se tak staly místy s nevšední atmosférou. Tak je tomu třeba v případě českokrumlovského společenského a kulturního centra Port1560, které bylo zpřístupněno veřejnosti na jaře letošního roku. Rozsáhlý, historicky a architektonicky unikátní areál bývalého pivovaru se podařilo díky spolupráci investora a vášnivého sběratele umění s Národním památkovým ústavem velmi citlivě zrekonstruovat, a nabízí tak další atraktivní možnost všem, kteří zavítají do turisticky velmi oblíbeného Českého Krumlova.

Expozice je složena z několika částí, z nichž jedna se věnuje historii pivovarnictví, a to i velmi interaktivní formou spojující svět technologií a umění. V galerii jsou pak prezentovány různé grafické techniky, které si mohou návštěvníci také sami vyzkoušet. Expozice v paláci Anny z Rogendorfu pojednává o životě měšťanů z konce 19. století. Právě tato výstava nás přenáší do období, kdy původní industriální objekty vznikaly – doby industriální revoluce, se kterou souvisela celospolečenská změna, včetně nového nahlížení na kulturu a na proměny trávení volného času.

Ve vznikající střední třídě bohatých měšťanů podněcuje nastoupený modernismus zvýšený zájem o výtvarné umění. Formuje se tak zcela nová kategorie soukromého sběratelství, kterou známe dodnes. Mnoho sběratelů zakládalo umělecké spolky, financovalo výstavy a podporovalo místní umělce. Tímto způsobem se nejen podíleli na rozvoji kulturního dědictví, ale také upevňovali svůj vliv ve společnosti. Tyto spolky pak daly základ veřejným institucím. U počátků Národní galerie v Praze stála soukromá sbírka Společnosti vlasteneckých přátel umění. Technické muzeum v Praze zase vzniklo z podnětu mecenáše Vojtěcha Náprstka, který se během návštěvy Anglie inspiroval expozicí Uměleckoprůmyslového a technického muzea v anglickém Kensingtonu.

Je více než zřejmé, že aktivity soukromých sběratelů byly v minulosti pro rozvoj kulturní oblasti zcela zásadní, a je tomu tak i dnes. Kdyby nebylo osvícených mecenášů, neměli bychom téměř v každém koutě Česka zajímavý industriální objekt, který nabízí umělecké zážitky i další volnočasové aktivity.