Sbírka Heidi Horten: Muzeum jako dar Vídni

Kurátorka Véronique Abpurg popisuje muzeum slovy: “není to jen prostor pro vystavování umění; je to živý dialog mezi minulostí a současností, který zve návštěvníky k přemýšlení o nových kontextech.” Toto vyjádření vystihuje poslání muzea: zpřístupnit umění široké veřejnosti a podněcovat dynamickou diskusi o jeho proměnlivém významu.

Od soukromé sbírky k veřejné instituci

Po smrti manžela hledala Heidi Horten nový životní cíl a nalezla ho ve světě umění. Díla začala nakupovat na počátku 90. let na aukci v Tel Avivu, kde ji zaujal například Marc Chagall, kterého již znala z manželovy sbírky. Skutečný průlom nastal o dva roky později na londýnské aukci moderních mistrů. Článek v New York Times tehdy spekuloval, kdo je tato žena s “vynikajícím uměleckým vkusem a spoustou peněz”, když během jediného večera zakoupila 30 špičkových děl. Klíčovou postavou jejích sběratelských začátků byla Agnes Husslein-Arco, tehdejší zástupkyně Sotheby’s v Rakousku a odbornice na moderní a současné umění, která Heidi Horten často doprovázela a později se stala ředitelkou muzea.

Heidi Horten nenakupovala umění spekulativně, ale proto, aby s ním mohla žít. V jejích luxusních rezidencích ve Vídni, Korutanech u jezera, v Londýně, New Yorku a na Azurovém pobřeží se moderní a současné umění přirozeně prolínalo s tradičním nábytkem. Její sběrka neměla pevnou koncepci—kupovala to, co se jí líbilo. Jedním z jejích oblíbených obrazů bylo Chagallovo Les Amoureux, na němž je umělec se svou ženou Bellou Rosenfeldovou. Fotografie z jejích domovů ukazují eklektický vkus, kde vedle sebe visela díla Basquiata, Warhola, Rothka i Emila Noldeho. Pokud bylo nějaké dílo zapůjčeno na výstavu, muselo být okamžitě nahrazeno jiným. Jak podotýká Véronique Abpurg: “Chtěla jednoduše žít obklopena uměním… A přitahovaly ji různé směry jako německý expresionismus, pop art, německá a italská abstrakce, ale i současné umění.”

Naplněná vize: Muzeum Heidi Horten

Heidi Horten žila spíše uzavřeně, ale po rozhovorech s Agnes Husslein-Arco vznikla myšlenka zpřístupnit sbírku veřejnosti. První velká muzejní výstava se uskutečnila v Leopold Museu ve Vídni v roce 2018 a slavila obrovský úspěch—navštívilo ji 360 000 lidí. Tento ohlas vedl Heidi Horten k rozhodnutí založit ve Vídni stálý muzejní prostor jako dar svému rodnému městu.

Muzeum bylo slavnostně otevřeno v červnu 2022 v samotném centru Vídně, poblíž Burggartenu a Státní opery, avšak ukryto v tichém dvorním traktu. Budova z roku 1914 byla kompletně zrekonstruována a během pouhých dvou let se proměnila v moderní muzeum.
V přízemí muzea se nachází stálá expozice Klimt ⇄ Warhol. Netypické aranžmá stěn s nábytkem odkazuje na soukromý původ sbírky. Kurátorka Véronique Apburg vysvětluje: “Požádali jsme umělce Markuse Schinwalda, aby vytvořil hravou protiváhu tradičnímu white cube, protože ten je výtvorem 20. století, zatímco dříve bylo umění běžnou součástí obytných prostor. Tato sbírka má hluboce osobní charakter, a to jsme chtěli odrazit i v prostoru.”

Mezi vystavenými díly jsou mistrovské obrazy Klimta, Noldeho a Magritta, silné zastoupení má také pop art, například Lichtenstein, Warhol, Basquiat. Dále sbírka obsahuje abstraktní umění z konce 40. a 60. let jako je Fontana i díla hnutí Zero, jež reprezentuje Mack a Piene. Architektonické řešení umožňuje vystavení velkoformátových obrazů, včetně prvního Sponge Relief Yvese Kleina.

První výstavy a kurátorská vize

První výstavy vycházely výhradně ze sbírky Heidi Horten a snažily se přiblížit její osobnost. Výstava Look propojila haute couture šaty od Dior či Yves Saint Laurent s portréty žen od mužských umělců, tzv. “male gaze”, a postavila je do kontrastu s díly mladých současných umělkyň, například Michèle Pagel a její cihlovou “podprsenkou”.

Výstava Rendezvous se zaměřila na francouzské umělce ze sbírky a přiblížila styl života Heidi Horten na Azurovém pobřeží. Pozdější výstavy začaly spolupracovat s veřejnými i soukromými institucemi a prezentovaly i zapůjčená díla. Výstava zaměřená na světelné umění zapojila i zvuk a další smyslové prvky, například díla od Finnbogi Péturssona a Helgy Griffiths, jejíž instalace evokovala vůni rodného města syrského uprchlíka. Instalace od Leny Henke v muzejní čajovně propojuje vůni koní a parfémů s historií místa, kde kdysi sídlila habsburská zimní jezdecká škola.

Muzeum pokračuje v akvizicích, zaměřuje se na současné umění a rakouské umělce, rozšiřuje zastoupení již zařazených autorů a vytváří dialogy s existujícími díly. V nadcházejících letech sbírka Heidi Horten představí sérii tematických výstav. Jednou z nejvíce očekávaných bude expozice německého a rakouského expresionismu, zahrnující díla Egona Schieleho a Ernsta Ludwiga Kirchnera spolu s filmovými pracemi z této doby. Další výstava s názvem The Line se bude zabývat rolí linie v historických kresbách a jejím přesahem do trojrozměrného prostoru v instalacích současných autorů. Plánovaná je také tematická výstava o zobrazování zvířat v umění, která ukáže, jak se jejich obraz v průběhu dějinných epoch proměňoval.

Klíčovým pilířem muzea je umělecké vzdělávání, které bylo pro jeho zakladatelku mimořádně důležité. Heidi Horten věřila ve zpřístupnění umění a inspirování nových generací bez zbytečných bariér. Toto poslání dnes pokračuje prostřednictvím rozmanitých vzdělávacích programů, komentovaných prohlídek a interaktivních iniciativ, které zvou návštěvníky k objevování umění otevřenou a inkluzivní cestou.