Soukromé sběratelství je jedním z pilířů české výtvarné scény

Podle dat Asociace sběratelů výtvarného umění se od roku 2010 počet významných soukromých sbírek v Česku zdvojnásobil. Dnes jich je v zemi odhadem více než 200 a zahrnují tisíce děl od klasických až po současné umělce. Každý sběratel, který dosáhne určitého bodu ve vytváření své sbírky, je postaven před otázku, jak a kde ji prezentovat. To vede k zakládání nových galerií a kulturních prostor, často v netradičních a inovativních architektonických formách, které přitahují pozornost veřejnosti a stávají se populárními destinacemi.

Telegraph Gallery v Olomouci vznikla revitalizací industriální budovy, a díky své multifunkčnosti slouží nejen jako místo pro umění, ale také jako centrum pro kreativní profesní setkávání. Kromě galerie zde nalezneme i coworkingové prostory a restauraci a sál pro přednášky i promítání filmů. Umělci zde mají možnost absolvovat dvouměsíční rezidenční pobyt. Hnacím motorem všech těchto aktivit je osoba významného sběratele Roberta Runtáka, jenž má ve své sbírce více než 1800 děl od zhruba 400 českých i zahraničních autorů.

Dalším nepřehlédnutelným soukromým projektem je humpolecká zóna 8smička. Tento zrekonstruovaný objekt bývalé textilky zprostředkovává kontakt s moderním a současným uměním na půli cesty mezi Prahou a Brnem. Kromě aktuálních výstav zde nalezneme také Byt sběratele, ve kterém lze shlédnout jedinečná díla mapující vývoj českého umění ve druhé polovině 20. století a na počátku 21. století.

Vydáme-li se na sever, v Trutnově nalezneme Centrum současného umění EPO1. Bývalá prvorepubliková elektrárna Poříčí 1 se díky iniciativě manželů Kasperových proměnila ve velkorysý výstavní a rezidenční prostor, který se v současnosti řadí mezi největší soukromé umělecké instituce v Česku. Bývalá turbínová hala poskytuje mimořádné prostory velkoformátovým sochám a plastikám, které se do jiných galerií nevejdou. Díky citlivé rekonstrukci přitahuje kromě milovníků umění také obdivovatele industriálních objektů.

Na výstavní prostor lze přetvořit i bývalou konírnu, což se skvěle povedlo v případě galerie Pekelné sáně v Kroměříži. Název dostala podle ikonické sochy od Karla Nepraše, jež byla jedním z prvních děl zařazených do sbírky iniciátora projektu a milovníka umění Josefa Maixnera. Ta nyní čítá přes 400 kusů českých i zahraničních autorů, které si sběratel vybírá výhradně sám na základě pravidelných pátečních návštěv ateliérů umělců. Části sbírky je možné zhlédnout i v dalších prostorách mimo galerii. Kromě pravidelných výstav se zde konají i přednášky a workshopy, které se těší velké oblibě místních obyvatel.

Všechny tyto příklady ilustrují zásadní roli, kterou sehrávají soukromí sběratelé v oživování české kulturní scény i regionálního rozvoje. Významný vliv mají i na činnost veřejných institucí. Častokrát totiž ve sbírkách ukrývají zásadní díla, která je nutné do výstav zapůjčit. Podle údajů z Národní galerie Praha tvoří zápůjčky ze soukromých sbírek až 30 % všech vystavených děl na velkých průřezových výstavách. To potvrzují i soukromí sběratelé. Ze sbírky Roberta Runtáka byla díla dodána na zhruba 200 výstavních projektů do více než deseti zemí.