Obsah pojmů dětství, naděje a láska stále více rezonuje napříč celou společností a nutí nás reflektovat, do jaké míry jsme my sami schopni pozitivního vlivu s prostředky, které nám jsou k dispozici. Jednou z možností je naše osobní zapojení v charitativních projektech.
Při příležitosti 20. výročí založení nadace Happy Hearts se organizátoři rozhodli nabídnout svým podporovatelům také možnost zapojit se do online aukce umění. Vybrali jsme pro ně deset děl odpovídající misi organizace, jež pomáhá stavět školy v oblastech zasažených přírodními katastrofami, a představují atraktivní průřez současnou českou výtvarnou scénou.
„Umění mluví univerzálním jazykem a dokáže vyvolat silné emoce. Vítězní dražitelé nejen že pomohou dobré věci, ale získají také originální předmět, který jim bude dělat radost,” věří zakladatelka projektu EduArt Experience, Barbora Půlpánová. Výběr deseti umělkyň a umělců je velmi pestrý a nabízí rozmanité techniky od klasické malby, přes plastiky ze skla či acrystalu, po práce na papíře. Zahrnuje i takzvaný „tufting”, jež si v posledních letech podmanil evropské i americké umělce. Jedná se o postup výroby koberců, který má kořeny už ve starověku.
Jedním z objektů je kobaltově modrá socha znázorňující mateřskou figuru držící dítě v důvěrně známém gestu. Její autorka, sochařka Magdalena Roztočilová, prošla studiem u Jaroslava Róny a Krištofa Kintery a dlouhodobě si buduje svůj nezaměnitelný rukopis, který připomíná organické bujení rostlin. „Mé tvůrčí procesy jsou inspirovány jak vzpomínkami z dětství, tak současnými zkušenostmi. Vytvářím jakési zrcadlo pro duši, která neúnavně hledá lásku a sebepoznání,” popisuje Magdaléna svůj přístup k tvorbě.
Ve velmi intimní rovině se nese i dílo Natalie Perkof, umělkyně rozkročené napříč mnoha technikami, pro kterou je v posledních letech příznačná práce s karbonem. Na první pohled nenápadný reliéf Ručička ze série Manuál přirozenosti je intimním otiskem ruky a autorka v něm otevírá otázku, jak nabízení pomoci ženy občas přivádí až na pokraj vlastních možností. „Zajímá mě mezilidské napojení i to, jak prožíváme vztah k sobě, ke své sexualitě, spiritualitě a přírodě.”
Svébytnou postavou současné malby je Libuše Dlabola Pražáková, která studovala v Ostravě a Drážďanech. Její tvorba je úzce spjata s osobními prožitky a tématy rodičovství, ženství, každodennosti a pomíjivosti. V obraze Vojáček reflektuje svou roli matky a nahlíží do jemného a přesto rozporuplného světa svých synů. „Nemoc jednoho z nich mě dostala až na dřeň, ale naučila jsem se díky tomu zastavit, být s dětmi, nespěchat.”
Vlastní rodičovská zkušenost se do děl autorů propisuje někdy výrazněji, jindy velice okrajově. V díle Petra Hajdyly, který vystudoval malbu v ateliéru Daniela Balabána, přímou explicitní výpověď o osobním životě většinou nenajdeme. Běžně se pohybuje spíše v expresivnějších polohách a sdělení maleb opřádá tajemstvím a řadou symbolů. Výjimkou je olejomalba Koikoi, která je něžnou studií zachycující intimní chvíli po narození autorovy čtvrté dcery.
Podobně mezi fantazií a realitou balancuje ve své tvorbě také Veronika Holcová. „Baví mě mapovat vnitřní krajinu, vzpomínky z dětství, hledám krásu a klid. V malbách i kresbách pro mě hraje důležitou roli pohyb a energie. Čím více zapojí divák svou fantazii, tím více od obrazu dostane.” Kresba Grannum Pollinis pojednává o symbióze přírody a člověka i křehkosti bytí. Malé zrnko pylu může způsobit jemné lechtání v nose nebo také velkou alergickou reakci. Může být silné stejně jako vůle přispět a pomoci.
Dalších pět umělců vám představíme v příštím příspěvku. Dražit můžete na webových stránkách nadace Happy Hearts.