Kultivace firemního prostředí díky umění

Tomáši, co bylo katalyzátorem Tvé proměny v podporovatele umění?

Tím mezníkem byl rok 2014, kdy jsem se potkal s hudebníkem Romanem Pokorným. Byl jsem jeho velkým fanouškem a po jednom z koncertů jsme se zapovídali a já zjistil, že už sedm let v šuplíku drží kompletně nahrané album, na jehož vydání mu ale schází finance. Ihned jsme se domluvili na spolupráci, sehnal jsem peníze. Měl jsem z toho obrovskou radost. Byl to můj první průnik do skutečně profesionálního světa umění. K výtvarnému umění jsem pak došel na základě nabídnuté zakázky. The Chemistry Gallery potřebovala nové účetní a já se tak dostal do úzkého kontaktu s jejím majitelem Petrem Hájkem. Tato spolupráce pokračuje do současnosti, zhruba čtyřikrát do roka v prostředí našich kanceláří pořádáme vernisáže.

S jakými ohlasy se setkávají?

Pozoruji v reakcích kolegyň za ta léta velký vývoj. Když nás na vernisáž poprvé přišla navštívit její autorka Adéla Janská, působila na některé jako zjevení. Nejenže byla ženou, která se malováním uživí, ale její obrazy vzbuzovaly velký obdiv a navíc velmi rychle z výstavy mizely. Něco si vyhlídli manželé Lettenmayerovi, část děl tedy musela téměř okamžitě nahradit jiná. Počáteční skepticismus kolegyň se postupem času otupil a jejich vnímání se zkultivovalo. Dokonce si již pár děl pořídily, některé si zase s umělcem domluvily návštěvu ateliéru. Otevírá jim to novou perspektivu. Když se ve firmě bavíme o nejoblíbenějších benefitech zaměstnavatele, v 90 % zmiňují právě vernisáže.

Vidíš z pohledu účetního možnosti, jak umění daňově zhodnotit?

Nákup uměleckého předmětu v Čechách bohužel v daních uplatnit nelze, není možné nákupem snížit daňový základ. Jedinou výjimkou jsou dobročinné aukce, kde je možné si celou částku z daní odepsat jako dar. Způsoby, jak umění využít, aby to bylo i daňově efektivní, ale rozhodně existují. Jednou z možností je pronájem uměleckých děl, některé firmy například vybavují kanceláře uměním.

Čím Tě mecenášství obohacuje?

Je mi líto, že kvalitní výtvarné nebo hudební počiny nejsou častokrát realizovány jen kvůli nedostatku financí. Nedávalo by mi smysl ukládat peníze pouze do fondů nebo je nechávat nevyužité na účtě. Raději podpořím umělce, jehož vizi věřím. Na tento rok plánujeme s Romanem Pokorným nový projekt a nedávno jsem si pořídil obraz, abych podpořil talentovanou malířku Martinu Chloupa (pozn. na obrázku). Její tvorbu sleduji přes rok a velmi mě oslovuje.

Prošel jsi kurzem EduArt Start, který poskytuje přehled o trhu s uměním, poté jsi absolvoval Roadshow s výjezdy po Česku a nyní jsi už druhým rokem členem Klubu. Čím je pro Tebe přínosný?

Klub beru jednak jako součást vzdělávání, ale ve velké míře také jako networking. Členové jsou zpravidla lidé z byznysu a já vím, že zde najdu nové zakázky či dodavatele. Navíc se dostanu k informacím, které bych jen těžko někde dohledával. Například online diskuze s megasběratelem Craigem Hollingworthem byla opravdu inspirativní a podnětná. Velmi otevřeně se s námi podělil o svou strategii budování sbírky. Koupí vždy dvě díla, z nichž jedno po čase prodá a z výtěžku si pořídí další čtyři. A takto to neustále opakuje. Je ale důležité říci, že se umělcům snaží v rozvoji jejich kariéry také pomáhat – i sběratel může hrát významnou roli při zhodnocování díla.

Co ještě Tě za poslední dobu zaujalo?

Určitě návštěva ateliéru Krištofa Kintery. Má obrovské charisma, je velice bezprostřední a velkorysý. Věnoval nám skoro tři hodiny, během kterých jsme viděli všechny ty převratné věci, jež v jeho ateliéru vznikají (pozn. Krištof právě pracuje na světelné instalaci pro Dvorecký most). Vnímám jako poctu možnost vidět v zárodku díla, která ve veřejném prostoru budou další desítky let. To jsou zkrátka zážitky, které za peníze nekoupíš. Velkou devizou je pro mě také udržování si přehledu o tom, co se děje na české i zahraniční scéně. Díky Klubu mám jednoznačně větší pocit sebevědomí, když si do sbírky pořizuji nové dílo. Když procházím výstavou, lépe ocením kvalitu, vím, jak se na umění dívat i jaké komentáře brát za relevantní.