“Mezi mnou a materiálem, který používám, nestojí žádný nástroj. Materiál si vybírám svýma rukama. Tvaruji ho rukama. Mé ruce do něj vnášejí energii.“
Magdalena Abakanowicz (1930–2017) je jednou z nejuznávanějších polských výtvarnic, které brzy londýnská Tate Modern věnuje velkou retrospektivní výstavu. Pro její tvorbu se v poslední době nadchla Bojana Popović, nezávislá poradkyně a dlouholetá specialistka Christie’s na povalečné a současné umění, a vysvětlila nám proč.
Abakanowicz se proslavila v 60. letech 20. století svými rozsáhlými závěsnými instalacemi z nalezených látek, které po sobě pojmenovala „abakany“. V té době to byla naprostá novinka, proto se o ní dnes mluví jako o průkopnici instalačního umění. Ručně tkaná a barvená abstraktní díla vzdorovala socialistickému realismu, který byl v Sovětském svazu jediným schváleným stylem. Na rozdíl od malířství nebyla práce s látkou podrobována takové kontrole, takže si Abakanowicz mohla užívat značné tvůrčí svobody.
Traumata, která zažila během druhé světové války, výrazně poznamenala celou její tvorbu. Pracovala jako pomocná sestra, tudíž zažila nejen zničení rodné Varšavy, ale byla svědkem utrpení, které v důsledku toho zažívali její pacienti. V 70. letech 20. století se Abakanowicz začala věnovat figuraci. Pomocí pytloviny a pryskyřice, někdy jediného dostupného materiálu v poválečném Polsku, vytvářela odlitky skutečných lidí coby strašidelných vizí jejich utrpení.
Díla Abakanowicz jsou velmi působivá a nabitá emocemi. Je téměř nemožné projít kolem některé z jejích soch bez povšimnutí. „Mé formy jsou jako kůže, které ze sebe jednu po druhé stahuji a značím tak milníky své životní cesty,” zní jeden z jejích známých citátů. Jak se postupně její postavy promítaly do bronzu, kamene, dřeva či hlíny, začaly jí přicházet nabídky vystavovat svá díla ve veřejném prostoru i v muzeích po celém světě.
Její práce v posledních několika letech dosáhla kýženého mezinárodního uznání, které si právem zaslouží. V roce 2019 překonala aukční cena jednoho z děl Abakanowicz hranici milionu dolarů, což svědčí o stále rostoucí poptávce po její tvorbě, zejména pokud jde o její bronzové sochy.