Maria Bojan: „Sběratelé by měli trénovat své oko.“

Kurátorka a umělecká konzultantka Maria Bojan odhaluje strategie, jak se orientovat na současném turbulentním trhu s uměním. Poukazuje na význam „trénování oka“ – rozvíjení sběratelského vkusu prostřednictvím neustálého kontaktu s uměleckým světem, a zároveň upozorňuje na důležitost budování vztahu s vlastními uměleckými díly.

Maria Bojan, kurátorka a umělecká konzultantka působící v Amsterdamu, si za svou profesní kariéru vybudovala významné postavení na trhu s východoevropským a středoevropským uměním. Díky bohatým znalostem kunsthistorie a teorie umění se na uměleckém trhu dokázala úspěšně zorientovat, a to i v náročných obdobích, jako byla finanční krize v roce 2008. Namísto vedení tradiční galerie stála Maria Bojan v čele kulturní nadace, která dle jejích vlastních slov lépe reagovala na proměnlivé podmínky trhu. Zkušenosti Mariu naučily, že lze prodávat pouze taková díla, která odpovídají jak poptávce galerií, tak i trhu. Díky systematické praxi, zahrnující konzultace se sběrateli a budování osobního vztahu k umění, získala Maria Bojan osobitý vhled do výzev současného trhu s uměním.

Jak se zorientovat na trhu s uměním?

V přednášce pro EduArt Experience Maria vysvětluje, že orientace na soudobém vysoce komplexním trhu s uměním může být náročná. Na trhu se současným uměním se pohybuje široké spektrum hráčů – galerie, umělci, art konzultanti – kteří mezi sebou soupeří o pozornost sběratelů. Maria rozlišuje mezi primárním trhem a tzv. „subtrhy“, neboli specifickými segmenty, do kterých se primární trh dělí.

Globalizace poskytuje sběratelům přístup k neomezenému množství uměleckých děl z celého světa, což často vede k tomu, že se při rozhodování o nákupu řídí aktuálními trendy. Maria svým klientům doporučuje, aby se zaměřili především na akvizici děl, ke kterým cítí osobní vztah. Jak v takových podmínkách začít se sběratelstvím umění?
Podle Marie je klíčem sebereflexe a konzistentní přítomnost na umělecké scéně. Každý sběratel musí porozumět svému vlastnímu vkusu, což vyžaduje pravidelné pozorování uměleckých děl, od účasti na významných uměleckých veletrzích až po návštěvy muzeí umění. Místo slepého následování trendů Maria začínajícím sběratelům doporučuje investovat do takových děl, která v nich vyvolávají emoce a rezonují s jejich estetickým cítěním. Budování osobního vztahu k uměleckému dílu je klíčové, sbírka by totiž měla být více než ekonomickou investicí – měla by reflektovat intimní vztah mezi sběratelem a uměním jako takovým.

Proč by sběratelé měli trénovat své oči?

Zkušený zrak je pro orientaci ve světě umění zásadní. Proces trénování sběratelova oka zahrnuje neustálé obklopování se různými formami umění, zejména prostřednictvím návštěv muzeí a uměleckých veletrhů. Muzejní instituce vedené odborníky poskytují cenný pohled na problematiku teorie a dějin umění, zatímco umělecké veletrhy přinášejí vhled do aktuálních trendů na trhu se současným uměním. Maria povzbuzuje sběratele k tomu, aby rozvíjeli vlastní estetické cítění a nespoléhali se pouze na názory galerií či na tržní trendy.

Současnému umění může být obtížné porozumět, a proto je důležité, aby si sběratelé definovali, co je oslovuje na osobní rovině. Maria při sbírkotvorné činnosti například preferuje umělecká díla rezonující s určitými duchovními tématy, což jí umožňuje vytvořit si hlubší a dlouhodobý vztah s vlastní akvizicí. Význam pro začínající sběratele, jejichž estetické cítění není zcela vytrénované, má také spolupráce s odborníky, jako jsou kurátoři a konzultanti umění, kteří své oko již vytrénovali, a mohou tak novým sběratelům poskytnout cenné rady.

Jedinečnost východoevropského umění

Východoevropské umění má pro Mariu zvláštní význam. Navzdory jedinečnému kulturnímu potenciálu východoevropských děl je tento region na globálním uměleckém trhu nedostatečně zastoupen. Faktory jako chybějící infrastruktura nebo nedostatek odborníků omezily uznání tohoto regionu v mezinárodním kontextu. Maria upozorňuje, že trh s uměním se v tomto regionu dosud plně nerozvinul a poptávka po východoevropském umění zůstává stále nízká. Kurátorka přesto vidí v kulturních a historických příbězích východní Evropy velký umělecký potenciál. Jako pozitivní příklad uvádí Klužskou školu v Rumunsku, kde docházelo k podpoře mladých umělců místními institucemi, což jim později umožnilo získat i mezinárodní uznání. Podpora a reforma uměleckého vzdělávání po revoluci přispěly k vytvoření nové generace talentovaných umělců, jejichž vliv přesáhl hranice regionu.

Cesta ke smysluplné sbírce umění

Úvahy Marie Bojan přinášejí cenné rady jak začínajícím, tak zkušeným sběratelům. Důraz na osobní vztah k umění, trénink estetického cítění prostřednictvím prožité zkušenosti a hlubší porozumění dynamice uměleckého trhu jsou pro úspěšnou orientaci v tomto matoucím prostředí klíčové. Vášeň kurátorky pro východoevropské umění navíc poukazuje na dosud nevyužité hodnoty regionu východní Evropy, který na poli výtvarného umění disponuje vysokým kulturním potenciálem, zatímco na globální úrovni je stále nedoceněný. V globalizovaném a roztříštěném světě umění nám Maria Bojan připomíná, že nejdůležitější součástí sběratelství je vytvoření autentického a hlubokého vztahu k uměleckému dílu.