Náhodná setkání (ne)existují

Profesní cesty v životě nebývají vždy lineární, často jsou plné nečekaných odboček a zvratů. Své o tom ví Martina Bláhová, které se díky programu EduArt Start otevřely dveře do světa umění. O to, jak je možné z IT oboru vplout přímo do centra dění jedné z nejprogresivnějších pražských uměleckých institucí, se s námi podělila v následujícím rozhovoru.

Kdybyste se podívala dva roky nazpátek, jakou roli tehdy ve Vašem životě hrálo umění?

Umění vždy bylo přirozenou součástí mého života, rodiče nás od dětství brali do galerií, doma jsme měli knížky o umění a umělecké předměty. Později jsem sama kvůli výstavám cestovala i do zahraničí, v každé destinaci zjišťovala, co se tam dá “vidět” a jakou galerii navštívit. Jediné umění, které zasahovalo do mého profesního života v mezinárodní IT firmě však bylo jen “umění projektového managementu”.

Čím Vás tehdy oslovil kurz EduArt Start?

Chtěla jsem lépe porozumět tomu, jak funguje trh s uměním a jaký je jeho investiční potenciál. Vnímala jsem, že jsou tam nějaké “bariéry vstupu”, například jak se dostat k umělcům, které galerie jsou kvalitní a podobně. Dosud jsme umělecká díla nakupovali intuitivně podle toho, co se nám líbilo. Chtěla jsem do toho vnést nějaký záměr nebo koncept. Přiznám se, že už si úplně nepamatuji, kde jsem na EduArt poprvé narazila, ale určitě jsem se předtím dívala na online kurzy Christie´s. EduArt mi přišel skvělý v tom, jak pestrý měl program - přednášky, návštěvy galerií, aukcí, setkání s umělci.

Nakolik program Vaše očekávání naplnil? Můžete vypíchnout tři top zkušenosti?

Byla jsem opravdu nadšená. Bavila mě možnost setkat se s mnohými aktéry trhu s uměním a ptát se jich na to, co a jak dělají, což jsou informace, které opravdu nejsou veřejně dostupné. Když jsme byli v ateliérech umělců, byla jsem mile překvapená jejich schopností se odprezentovat a mluvit o své tvorbě. S EduArtem jsem zažila i svou první velkou aukci na Žofíně.

Znáte pojem serendipita? Někdy se překládá jako šťastná náhoda. Jde v podstatě o to, že najdete něco skvělého, co jste vlastně ani nehledala. Vám se podobná serendipita přihodila v souvislosti se vstupem do programu EduArt. Jak se žena pracující v technologiích najednou ocitne na lukrativní pozici v Kunsthalle?

Má pracovní cesta je plná celkem zajímavých odboček a souvisí to pravděpodobně s mou schopností rychle se zorientovat v novém prostředí nebo oboru. Kunsthalle jsme s EduArt navštívili ještě než jsem se dozvěděla o pracovní nabídce. Přiznám se, že jsem původně o kariéře v kulturní instituci vůbec neuvažovala. Pak ale přišlo několik zlomových momentů. Jedním z nich bylo setkání s Petrem Hájkem z The Chemistry Gallery, který v rámci rozhovoru zmínil, že je původní profesí právník. V mé hlavě se rozsvítila žárovka - aha, ono je to možné i bez uměleckého vzdělání. Dalším momentem bylo “náhodné setkání” na víkendové turistické výpravě, kde jsem potkala HR manažerku Kunsthalle. Do výběrového řízení jsem šla s vědomím toho, že je buď zaujme právě to, že mám zkušenosti z obchodu, mezinárodních firem a nadšení pro moderní umění, nebo nemám šanci.

Vaše pestré zkušenosti nakonec zaujaly a nyní jste v Kunsthalle membership & development manažerkou. Jaké to je mít možnost aktivně se podílet na rozvoji umělecké scény?

V první řadě chci říct, že je pro mě velkou ctí mít možnost podílet se na směřování Kunsthalle. Moje práce se týká především komunikace s partnery, členy a podporovateli Kunsthalle. V tomto ohledu si přeji, aby jejich počty rostly, a aby nacházeli v naší vizi naplnění té své. Chtěla bych, aby Kunsthalle byla místem, kam budou lidé kromě výstav chodit třeba slavit narozeniny, na první rande, nebo diskutovat o umění.