Udržitelnost v umění: Proměna kreativity pro zelenější planetu

Platforma Earthy Art kurátoruje udržitelné umění, jehož cílem je změnit myšlení, inspirovat k činům a chránit životní prostředí i zdraví umělců. Karian Amaya, Kennedy Yanko či Olafur Eliasson jsou výbornými příklady těch, kteří pracují podle ekologických standardů a zabývají se otázkami životního prostředí.

Udržitelnost se stala ústředním tématem v mnoha odvětvích, ale její význam v oblasti umění zůstává často bez povšimnutí. Vliv uměleckých postupů na životní prostředí však nelze podceňovat. Každý krok v uměleckém procesu, od použitých materiálů až po likvidaci odpadu, může přispívat buď ke zhoršování nebo ochraně životního prostředí. Podstata udržitelného umění spočívá ve vědomém rozhodování v průběhu celé umělecké cesty. Zahrnuje používání recyklovaných či znovu použitelných materiálů, netoxických barev a ohleduplný přístup k tvůrčímu procesu. Upřednostňováním udržitelnosti umělci nejen snižují svou ekologickou stopu, ale také inspirují ostatní k ekologicky odpovědným postupům.

Jedním z nejjednodušších a zároveň nejúčinnějších způsobů, jakými mohou samotní tvůrci podpořit udržitelnost, zejména v sochařství a prostorové tvorbě, je recyklace a opětovné využití materiálů. Východiskem pro umělecké vyjádření se může stát cokoliv, od starých džín, vysloužilého basketbalového míče až po vyřazené předměty z domácnosti. Přijetí tohoto způsobu myšlení nejen minimalizuje množství odpadu, ale také podporuje kreativitu tím, že motivuje umělce přemýšlet mimo hranice běžných materiálů.

V případě, že není v rámci tvorby možné použít materiál recyklovaný a umělec se rozhoduje pro použití nového materiálu, měl by zvážit nejen jeho toxicitu či netoxicitu (použití certifikovaných barev a materiálů), ale také jeho rozložitelnost v budoucnu (dřevo, přírodní vlákna) a samotný aspekt výroby výchozí suroviny - zejména její CO2 stopu a dopady na životní prostředí (náročnost výroby hutních materiálů, skla, chemická stopa výroby syntetických materiálů). Drobné změny přispívající ke snížení množství odpadu, jako například použití hadrů místo papírových utěrek, mohou v rámci každodenní rutiny adoptovat nejen umělci ve svých ateliérech.
Z pohledu sběratele pak je vhodné uvažovat kromě udržitelnosti výroby díla, také nad dalšími aspekty, které mohou přispívat ke zvyšování negativní ekologické stopy, jakými jsou transporty na velké vzdálenosti či budoucí náročnost restaurátorských zásahů.

Navzdory šíři problematiky lze však závěrem říci, že podporovat lokální scénu a umění obecně, je jednoznačně dobrou ekologickou i sociálně kulturní volbou. Udržitelnost není jen trend - je to nutnost, a to i ve světě umění. Zohlednění ekologických aspektů umělecké produkce a přijetím udržitelných postupů a informovaných rozhodnutí mohou nejen umělci, ale i sběratelé snížit svůj dopad na životní prostředí.