Vášeň pro umění Kristýny Müller

Kristýnin dědeček byl malíř, umění ji tedy provázelo od samého dětství. Paradoxně v ní ale tenkrát vášeň, jakou cítí dnes, nevzbudilo. To se totiž podařilo až současnému umění, kterému propadla jako náctiletá. „Navštěvovala jsem muzea a galerie, zvlášť když mi bylo smutno, chodila jsem sama a umění mi dokázalo pokaždé poskytnout přesně takovou společnost, jakou jsem potřebovala. S moderními díly jsem dokázala snadněji než s uměním starých mistrů navázat pomyslný dialog, o který mi dodnes jde především,“ vysvětluje nadšeně Kristýna.

Svoje první dílo si pořídila v roce 2014, šlo o plastickou grafiku od Jiřího Samka, kterou poprvé objevila v galerii Hošek. „Při prvním pohledu na ni se mi trošku podlomila kolena. Bylo to poprvé, co jsem zatoužila nějaké dílo vlastnit. Asi mi už tehdy začínalo být jasné, že to není poslední dílo, které si v životě přinesu domů,“ vzpomíná Kristýna na počátky svého vzplanutí pro sběratelství.

Vzdělávání v umění dává Kristýně širší rozhled a výrazně větší schopnost ocenit jednotlivé prvky konkrétních děl i kontext, do kterého je dílo zasazeno. „Bez kontextu je například umění Lucia Fontany jen dírami v plátně, z dnešního pohledu nic převratného. Kontext mu dodává prvek úžasu,“ dodává Kristýna.

Kristýnu svoji vášeň pro umění baví sdílet s ostatními a to se jí podařilo zejména v programu EduArt Start. „Je pro mě velmi obohacující mluvit s lidmi ať už z oboru, kteří se umění profesionálně nebo zájmově věnují již výrazně déle než já, ale i s mladými sběrateli, jako jsem já, kteří mají mnohdy podobná dilemata, zajímají je odpovědi na podobné otázky, sbírají díla k sobě domů, a ne do depozitářů – tedy v podobném rozsahu. To všechno je pro mě velmi cenné a nedokážu si představit, kde jinde bych se s takovou komunitou lidí mohla setkat,“ popisuje Kristýna komunitu, která je pro ni velice důležitá.

Co se týče investičního potenciálu, stoupá u Kristýny na důležitosti v průběhu času. Sleduje vývoj umělce v čase, navštěvuje výstavy i veletrhy a informuje se u galeristů na zájem o jeho díla. Zároveň ale dodává: „Abych ale byla úplně upřímná, o investiční potenciál se zajímám výrazně víc až po koupi díla, do kterého jsem se z nějakého důvodu zamilovala,“ přiznává.

Svoje cíle týkající se umění a sběratelství rozděluje do tří kategorií, které se odvíjejí od toho, jak snadno realizovatelné jsou.

„Ráda bych v brzké době navštívila ateliér Elišky Konečné. Již dlouhá léta si myslím na jednu fotografii od Malicka Sidibého a mým – zatím – nesplnitelným snem je vlastnit dílo Cy Twomblyho – miluju jeho energii,“ zakončuje Kristýna náš rozhovor.