Natálie
Šimonová

Malby Natalie Šimonové zachycují určitý dvojí princip paměti. Pracuje se syntézou kolektivní paměti, která je však zostřena silnými osobními momenty, dá se říci fokusy na jednotlivé konkrétní vzpomínky. Z těchto pevných inspiračních bodů vytváří výsledné malby, které podléhají určité autorské (de)fragmentaci. Šimonová zpracovává prvky architektury nebo sídlištních mobiliářů často patřících do světa dětí. Obsahové prvky zmnožuje, občas buduje pevnou vizuální kompozici. Někdy naopak zpracovává jednotlivý separovaný moment, který je však stále vizuálně jasně čitelný. V autorčině tvorbě je podstatná technika, která tvoří filozofickou součást obsahové stránky maleb.